Cestování vesmírem

17. září 2007 v 0:48 | Tomáš Krajča alias Canis lupus |  FUTURISMUS
Člověk, od prvního pohledu na hvězdy, chtěl se k ním dostat. Začal vynalézat a vymýšlet způsoby, jak se dostávat výš a výš. Pozoroval vesmírná tělesa. Tisíce let lidské přání, dostat se ke hvězdám, nebylo vyslyšeno.
Ve dvacátém století se svět velice změnil. Lidé začali bydlet ve vesmíru, procházeli se po měsíci, poslali do vesmíru mnoho vzkazů, jak v družicích tak formou radiových signálů. Za jediné století bylo objeveno mnohonásobně více, než za tisíce let předtím. Objevily se nové planety a galaxie. Bohužel byly první oběti letů do vesmíru. To co se ukázalo chybné, začalo vest k vylepšování. Jako po pádu raketoplánu Columbie v 2003. Začalo se pracovat na nových raketoplánech a staré se vylepšily, aby byly bezpečnější.
Člověk doopravdy začal objevovat vesmír, začal jej navštěvovat a putovat ním. Tím však vzniklo mnoho otázek. Jak cestovat bezpečně a rychle k jiným planetám, a jak na nich žít? Jestli ve vesmíru jsou jiné bytosti podobné lidem a jak se s nimi domluvíme? Erich von Däniken přišel s teorií paleoastronautiky, která říká, že do vývoje lidstva zasahovaly bytosti z vesmíru a že pak lidmi byli nazýváni božstvem. Dnes je mnoho lidí, kteří věří v existenci mimozemských životů, ale jsou i jejich odpůrci. Mnoho lidí hledá šedé mužíčky v létajících talířích. Spisovatelé science fikcion začali psát o světě v budoucnosti a jiných planetách, což začalo vědcům dodávat objekty jejich výzkumu a to způsobů dopravy vesmírem, kolonizace planet, astrofyziky.
Dnes lidé, aby se dostali do vesmíru, používají chemické reakční motory, ale pracuje se na účinnějších pohonech. ESA, NASA, Japonsko a Čína chtějí v několika příštích letech dobývat Měsíc. Rusové se začínají zabývat mnoha projekty týkajícími se nových způsobů dopravy vesmírem. Američané do roku 2012 chtějí přestat používat dnešní raketoplány a na jejich místo má vstoupit X-33. ESA pracuje na svém raketoplánu Hermes. Firma SpaceX vyrábí rakety Falkon, které jsou schopny soukromím osobám a firmám transportovat do vesmíru to co si zaplatí. Rusové své Sojuzy chtějí nahradit Klipry. Číňané k letům ve vesmíru používají Shengzhou.
Vesmírná turistika
Lidé zatoužili cestovat do vesmíru na dovolenou. Tito turisté vždy bydleli na orbitální stanici ISS. Aby vůbec mohli letět do vesmíru na dovolenou, museli podstoupit několikaměsíční výcvik a zaplatit astronomické sumy. Mezi první takovéto turisty patří Dennis Tito a Mark Shuttleworth. Doposud vesmírní turisté létali do vesmíru v ruských lodích Sojuz. Objevily se i první pokusy o turistické vesmírné lodě, jako SpaceSchipOne, nebo ruský Kosmopolit, které na určitou výšku vytáhne letadlo a dál už raketoplán letí na vlastní pohon. Od roku 2010 vesmírní turisté by měli mít možnost bydlet v vesmírných nafukovacích hotelech Nautilus od firmy Bigellow Aerospace.
Jaderný pohon
NTR jinak Nuclear Thermal Rocket byl vytvořen a otestován na zemi v šedesátých letech přes USA. Tah se vytváří díky tekutému vodíku, který proplouvá přes jaderný reaktor na pevné palivo. Vodík se zahřeje na vyšší teplou než 2500°C. To co vznikne vytryskuje s velkou rychlostí přes raketovou trysku. Tento pohon vytváří dvakrát větší rychlost z kilogramu paliva než nejlepší chemické rakety. Reaktor může být využit i do výroby elektřiny. Je to velmi výkonný pohon, ale mnoho lidí, protestujících proti umístění do vesmír.
VASIMR
VASIMR česky tato zkratka znamená: plazmový pohon se střídavým vlastním impulsem, taky by to šlo nazvat plazmový pohon s převodovkou. Tedy můžeme si nastavit malý, nebo velký tah. Pomocí radiových vln je palivo zjonizováno, pak putuje do centrální komory kterou proniká magnetické pole.Tady částečky rotují okolo magnetického pole s danými intervaly. Když částice jsou bombardovány radiovými vlnami, zahřívají se na teplotu 10 mln °C. Magnetická tryska mění rotační pohyb na osní, aby vytvořila tah. Pilot který reguluje teplotu a magnetickou trysku muže měnit tah. Čím víc se tryska zužuje a zvětšuje se teplota, tím je větší tah. V roce 2004 NASA mělo v plánu otestovat tento pohon o síle 10kW, ale projekt se neuskutečnil.
Iontový pohon
První zmínky o iontovém pohonu pocházejí z 50. let minulého století.. Při spuštění motoru začne katoda uvnitř ionizační komory lemované magnety, emitovat elektrony. Ty bombardují atomy xenonu, z nichž se uvolňují elektrony a vzniká tak tok iontů. Směs pak proudí do zadní části komory, kde jsou dvě kovové urychlovací mřížky, nabité kladným a záporným nábojem s mřížkovým napětím až 1280 V. Tok iontů xenonu tak získá obrovskou rychlost, zhruba 100 000 kilometrů v hodině. Vně komory je neutralizér, který po využití tahu vstřikuje do směsi elektrony a ty pak směs neutralizují. Při plném výkonu motor vyvine tah až 170 mN. V roce 1998 byla vypuštěna sonda Deep Space 1 na meziplanetární cestu, poháněna tímto pohonem. Sondě dodávají solární baterie sílu 2,5 kW a vytváří malý, ale stálý tah 0,1 N
Solární plachetnice
Zní to jako čisté science fiction. Normální plachetnice je tlačena větrem, sluneční plachetnice je tlačena slunečním světlem. Plachta by musela mít 4 km² krychlové povrchu, aby mohla dostat 25 t z oběžné dráhy z Země na Mars. Plachta by musela být vyrobena z materiálu o povrchové hustotě menší jak 1g na krychlový meter. Dnešní uhlíková vlákna jsou skoro tak tenké. Dále je tu materiál zvaný Mylar. Je stříbrná pevná a vysoce odolná polyesterová folie s 99,8 % odrazivostí světla.
V létě 2004 NASA prováděla pokusy týkající se rozvinutí plachty tvaru kola průměrem 10 m. Plachty se sice spálily v atmosféře, ale pokus se vydařil. Účelem bylo zjistit jestli se s co nejmenšího dokáže plachta rozložit. Plachta byla silná 7.5µm.
Ruská kosmická agentura Roskosmos se v červnu 2005 pokusila vypustit sluneční plachetnici. Bohužel 83 sekund po startu první nosný stupeň rakety přestal fungovat. Stokilový modul byl vybaven osmi trojúhelníkovými plachtami o délce 15 metrů, vyrobené z mylaru, které se měly za několik dní roztáhnout. Podle výpočtů mylar by měl vesmírnému plavidlu umožnit za 100 hodin dosáhnout rychlost 16 000 km/h.
K jiným planetám
Vědci začali objevovat planety mimo naši sluneční soustavu, a tak se jím začalo říkat exoplanety, kterých doposud bylo objeveno 135. Cesta k nim by trvala několik tisíc až milionů let. Dnes není možné se k nim dostat, jak to vidíme v mnoha fantastických filmech, ale teoreticky, už bylo dokázáno, že je to možné. S dnešními pohony by to trvalo několik tisíc až milionů let. Ideální by bylo cestovat rychleji než světlo, ale to dnes není možné.Však byly již objeveny způsoby, jak by se dalo cestovat i k vzdáleným galaxiím. Jedním je varp, což znamená pokřivení, čili cestování zdeformovaným prostorem, hyperprostorem. Bylo by to možné s použitím virtuálních částic zvaných antihmota, díky nimž by se podařilo vyvolat efekt podobný vakuu mezi dvěma body ve vesmíru. Díky varpu čas na lodi by se nedoformoval, ale plynul by normálně. Dalším způsobem je putování pomoci červích děr. Abychom mohli vytvořit červí díru, bylo by třeba vytvořit dva paralelní mosty, každý s jednou černou a jednou bílou dírou na koncích. Pro roztažení a vytvoření červí díry by bylo zapotřebí energii několik set milionů hvězd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ewre ewre | E-mail | 14. září 2010 v 14:18 | Reagovat

na piču

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama