Bůh, příroda a člověk

16. srpna 2008 v 12:51 | Tomáš Krajča alias Canis lupus |  Věda a Náboženství
Člověk byl stvořen do nádherného světa plného života a začal se své domovské planetě přizpůsobovat a žít podle Božích zákonů, kterými se Bůh rozhodl řídit svět. Člověk byl, je a věřím, že i v budoucnosti bude součástí přírody. S postupem času, když se člověk začal vzdalovat od přírody a snažil se ji ovládnout jakoby ztrácel přímé spojení s Bohem a jeho dílem. Je dosti zajímavé, že procenticky se vyskytuje více věřících lidí na vesnicích v lůně přírody, kde všechno dění se konalo v okolí kostelů a jevů v přírodě. Na rozdíl od měst, která, když se začala rozrůstat, většinou tam kde člověk okolo sebe má málo božích zázraků, se od Boha začali odvracet. Ale nechci tím říct, že by pobyt člověka na vesnici, nebo čistě jenom v přírodě mělo vliv, aby silněji věřil v Boha. Je však viditelné, že lidé žijící většinou v přírodě pociťují silnější spojení se subjektem své víry. Dobře to je viditelné u lidí žijících na samotách v Beskydách a snad i všude jinde na horách. Lidé kteří takto žijí dlouhá léta, jsou pokorní, ochotní pomoct, pracovití, v drtivé většině se setkáváme s náklonnosti k náboženství, v Beskydách ke katolické církvi nebo evangelické. Tito lidé kteří jsou zvyklí na nepřízeň přírody, mnohdy v sobě mají velkou pokoru a lásku k bližním. K tomu v opozici zase lidi ve městě jsou zvyklí na pohodlí, mnohdy nedůvěřiví k lidem okolo sebe. Často v lidech hledají to zlé. Větší snahou po zisku a sledováním hlavně nevyplněných tužeb, kde lidé vidí co dokázali si vytvořit, často vedlo a vede ke ztrátě víry v něco vyššího. V skutku města naší civilizace působí poměrně stresově, zatím co lidé pobývající v blízkosti přírody mnohdy jsou harmonicky naladěni.
Však život nelze rozdělovat na černou a bílou. I na hromadě smetí se najde poklad, který svým leskem osvěcuje a dá možnost lepšího využití. Zas na krásném vzrostlém stromě se může najít hnízdo vos.
Odvážil bych se říct, že dar Stvořitele za život ve souladu s přírodou je zdraví. Naši předci vše co měli, pocházelo z přírody. Naši předci byli poměrně soběstační a to nejhlavnější je, že byli zdravější než dnešní lidé. Člověk vlivem života ve městě a jemu velmi blízkém prostředí žil v stresu, znečištěném vzduchu, nedostatkem pohybu, dopustil k sobě nepřirozené patogeny a ty přirozené zas naopak se snažil vymycovat. Právě tím, že lidé jsou často v přírodě, pracují na poli nebo ve chlévě, přicházejí do styku s přírodními patogeny, které lidem posilují imunitu. Však i vědecké výzkumy dokázaly, že lidé vyrůstající ve městském, relativně sterilním prostředí, jsou náchylnější na alergie a nemoci.
Tady je možná i na místě říct, že co je od Stvořitele, to je dobré. Mnoho lidí se však táže, proč Bůh do přírody stvořil jedy. Ve skutečnosti příroda nezná jedy, zná pouze léčiva. Mnohdy však záleží na koncentraci. Teprve s bádáním člověka se začaly na světlo světa dostávat. Však s možností nám bádat to co máme okolo, jsme dostali i možnost pomáhat svému zdraví, napravovat dříve vykonané chyby.
To co nám dává Otec skrze přírodu, bychom se měli naučit zase přijímat, umět to dobře zužitkovat, ale i s ohledem na životní prostředí, abychom měli zase odkud čerpat. V dnešním světě je možno se setkat s trendem, kdy zdroje jsou vyčerpány a to co bylo možno nahradit, bylo zničeno špatnými nahrazujícími alternativami. Jak letos psal i papež Benedikt XVI ve svém poselském listu ke dni míru. odsoudil podmínky, v nichž se nyní údajně nachází příroda kvůli bezuzdnému využívání zdrojů a jejich nešetrnému a sobeckému využívání. Však člověk využíváním přírody si ji očividně obrátil proti sobě.
Vše co se nachází na naší planetě v přírodě, bylo svěřeno lidem jako správcům, čili nejinteligentnějším bytostem na Zemi. Tvorům, kterým byla dána nesmrtelná duše a možnost se rozhodovat.
Od počátku, kdy člověk byl stvořen do přírody a byl přírodou ovlivňován, nacházel v přírodě symboliku a spojitosti se svými božstvy. A však v mnoha kulturách mnohé jevy různí tvorové měli rozdílnou symboliku. Však v průběhu času věda začala nám ukazovat skutečné tváře jevů v přírodě a v ní žijících živočichů.
Vezměme si například vlka (Canis lupus), který se nachází v mnoha kulturách na severní polokouli jako nějaký symbol. Mezi loveckými národy byl symbolem odvahy, síly, vzorem dobrého lovce. Mezi severoamerickými indiány symbolizoval dobrou rodinu a rovnováhu v přírodě. Mezi pasteveckými národy vlk a všelijaké šelmy symbolizovaly zlo. Snad nejvíce spojení vlka s ďáblem je spojováno s křesťanstvím, ale ve skutečnosti tato myšlenka se objevila již v starozákonních dobách, kdy pro vlky mnohdy bylo snadnější si ulovit kozu na pastvině, než li laň na horách. Ve středověku vlk byl symbolem lstivé, krvelačné, démonické, sexuální bestie jdoucí pouze za možností zabýt dalšího živého tvora. Realita je úplně odlišná. Vlk je jedno z nejvíce plachých tvorů na naší planetě. Jeho doba páření je jednou do roka a je velice krátká. Je zarážející, jak až moc se struktura vlčí rodiny podobá lidské společnosti a proto všemohoucí taky pravděpodobně dal člověkovi jako zvířecího společníka, právě taky takto společenského tvora. Co se týče slavné krutosti vlků, tak mluví proti ní fakt, že vlci útočí a loví pouze když ví, že zisk energie bude větší než ztráta a že se nezraní. V samotné přírodě vlk má velmi ozdravnou funkci, kdy loví pouze nemocná zvířata a spožívá mršiny.
Řečeno jinými slovy, dnes by bylo možno brát vlka, jako slušného křesťana, navíc ekologicky myslícího. Ve světě který stvořil nic není bez důvodu. Pochybuji, že by Hospodin nepovolal k bytí nic, co by neměl v lásce.
Mnoho dnešních lidí by si mohlo brát příklad z kdysi démonického vlka. Dnes a příliš rodin se rozpadá kvůli nedostatku lásky a pochopení, mladí lidé neuznávají autority, a samotné lidstvo narušuje celou rovnováhu nádherné boží přírody, kterou kdysi bylo obdarováno.
Lidská činnost není pouze ničení Božího díla. Tím že nám byla dána možnost uvažovat a vyvíjet se, došli jsme se svým věděním na vysokou úroveň kdy dokážeme bádat pochody přírodě.
Umělecké dílo mnoho o autorovi řekne. Snad nejdokonalejším dílem a zatím nepřekonaným, je příroda. Který sochař by daroval pohyb své kamenné soše? Který technik svému robotovi daruje živé srdce? Do jakých svých výtvorů člověk vepsal duši? Zkoumám přírodu, takže zkoumám Boha.
Na střední jsem se rozhodoval, uvažoval, zda si podat přihlášku na vysokou na teologickou fakultu, ale později jsem došel k závěru, že nežli bych Boha lépe poznával a svět milovat, radši budu Boha více milovat a svět poznávat. Neboť s lepším poznáním božího díla, lépe poznáváme jeho funkci a tím i lépe jej dokážeme chránit a taky žít lépe v souladu s přírodou.
Závěrem bych chtěl říct. Myslím si, že na světě jsou 2 místa, kde je možno vzdávat díky Bohu. V kostele a v přírodě. V kostele můžeme chválit Stvořitele za náš život, vše co máme. Však v přírodě já vidím přímo, co mě okouzluje, a zač si Hospodin vysloužil ten největší dík, to je za život.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 23. prosince 2009 v 20:02 | Reagovat

Je dobře najít na netu články psané tímto způsobem.
S nečím sice nesouhlasím, ale je povzbuzující, když tu člověk narazí na tak silně věřícího člověka.

2 Langoš Langoš | 29. května 2012 v 20:49 | Reagovat

Nádhera !!! Mluvíš mi z duše, je to všecko pravda, napsal si to dokonale !!! :) Je i pro mě posila, že toto čtu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama